Zpráwa o Rezianech

Dopisy I. Sreznewského a P. Preisa W. Hankowi

IZMAIL I. SREZNEVSKIJ

W Starém městě (Cividale) 2 máge 1841.

 O mých cestách po Kraině i po Korytanech potom, a nynj napjši Wám, nezapomenutelný W. W., aspoň několik řádek o wlaských Slowanech. Několik řádek gen, protože sem wčera wečer nenašel pokogného kauta negen k psanj, ale ani k spanj: gá nynj pjši w kawjrně, pokud můg průwodce zděluge se s lahwičkau wjna. Dále půgdu w Goricu i k Idrianům, a newjm geště, kde nagdu pokogný kautek k psanj. I tak několik řádek. Z Tarfisu, kam sem si zašel mimochodem ze Zilské doliny, gel sem w Bělau (Resiuta) i na půl cesty w Pontebbě, byl sem giž we Wlašjch. Tu gest wše giné: giná stawba ploskokrytá, giné obljčege, mnoho černých a ohniwých očj, giné wlasy mnoho černých i krásných, giné hostince s ohništi na podlaze, giný chléb – polenta – i bjlý twrdokamenný chléb, giný gazyk – ni slowa po německu – wše po furlansku. Abych nezapomněl o furlanském gazyku: krásný, sladozwučný, bohatý gazyk; wlaským žargonem ho hrjch nazýwati, protože w něm gest mnoho starých forem sbližugjcjch geg wjce se španielským a francauzským. Gestiť užjwán negen we Friaule ale i w Gorici i do samého Trsta. Nedáwno se začalo též mysliti o friaulské (furlanské) literatuře, i přeložili giž po furlansku celau Eneidu, něco z Tassa, wydali něco básnj, několik kalendářůw, ano našli i několik zlomkůw z dáwnjch časůw. Buďto gak buď, wšak gá furlansky nerozumjm, i mně se tu wedlo dosti zle. W Dulji sem obědwal; zde na štěstj hospodář rozuměl německy. W odpowěd na mé otázky začal mi powjdati, gak se mohu dostati w Rezianskau dolinu. „Ano co gá! tuhle gest kaplan z Rezie“ prawil on, přetrhuge sám sobě ukazuge na mladého černočuločnjka (černopunčošnjka), zapjwagjcjho wjnem polentu. Gá k němu po německu. „No capiscio! Ma Signore parla italiano?“ To byla uloha, do té doby sem nikdy nemluwil wlasky. „Ma, wy gospone, wy goworite po rezianski?“ odpowěděl sem mu otázkau. „Un po“ a šlo to lépe: mjchage wlaské s rezianským (t. g. on s rezianským a gá, sám newjm s gakým slowanským nářečjm), rozuměli sme druh druhu a shodli sme se. Opauštěge

[str. 342]

wzewrubnosti, powjm, že sme byli za tři hodiny w Rezii. Cesta z Bělé w Reziu gest pokogna (udělána gest teprw před třemi lety) a hostincůw w městečku Rawenci wšech tři, a geden welmi pěkný. Ostatek dne sem stráwil s kaplanem i s farářem, poctiwým starcem 73letým. Dwa dni byli mně skoro dostatečni ku poznánj netoliko wšeho hlawnjho týkagjcjho se nářečj i obyčegůw rezianských, ale i obegjti celé audolj: farář mi wyprawowal o starožitnostech (gestiť rodem z Rezie) a kaplan mne wodil po wsech i po sedlácjch. Audolj neweliké as mjli dlauhé a něco přes čtwrt široké, a obywatelůw dwa tisjce šedesat sedm dušj, bydlegjť we 4 wsech: w Bělé, Niwě, Oseani i Solbici (taê po Bjilê, taê na Njiwê, taê v Oseanê, taê v Solbicê); we čtyrech městečkách: w Rawenci, w Lipowci, w Kurytise i Učeji (taê na Ravancê, taê u Lipowcu, taê w Kurytisu, taê na Učeê), a kromě toho w rozličných dworech (taê na Kryžecych, taê za mlynom, taê u Kolyštji, taê u Martina na Lazu, taê u Hözdi, taê u Lištjacê, taê na Starym mlynu, taê na černym potocij; taê u černym potocij, taê pod Ruštj, ta na Gospodnici). Zwlášť to gest pamětihodno o poslednjm dworu, že zde, gak powěst hlásá, w něm žil společnj předek rezianský, přišedšj z Rušie, t. g. z Rusie, gak to wykládá Reverendissimus Dominus Odorico Buttolo. „I patron gest gak zde tak u nás geden swatý Giřj,“ připogil on, opakuge mně podanj o Rušii, když sem se chtěl wzewrubněgi o něm dowěděti. W Rawenci gest hlawnj chrám, a w každé wsi gest také kostel. Wše to obywatelstwo člowěcj nacházj se we střednjch pruzjch lože audolnjho: dole gsau kamenité luhy bez ljstka zelenosti, i po kamenj teče Rezia i tři potoky w ni padagjcj, a nahoře gsau holé, diwé sotwa přjstupné strminy. Chudoba a nic giného, lid ostatně promyslem sobě pomáhá gak může: mužštj chodj w Krainsko i dále nádeničit, ženštiny prodáwagj w sausedstwu práce rukau swých aneb prosj. Domky gsau wše wlaské stawby i mnohé welmi pěkny w dwoge i troge poschodj, se stukaturau, objleny, ohrazeny zdj, často wystrogeny wnitř. Uličky gsau úzky gako stezky; ano nenj proč, aby širšj byly: w celém audolj nenj ni gednoho wozu, ni gednoho koně, ni gednoho wola; chodjť pěšky, a pole gsau tak špatná a malá, že gich rukama wzděláwati třeba. Gsau zahrady, gsau i winohrady. Hlawnj potrawa obywatelůw gest polenta, sýr, wegce, zelenina; wepřowé i howězj maso gest řjdkost. Oděw mužský gest německo furlanský, ženské nosj ťúmažát černý se skladkau u kolen, podpásaný černým pásem i barewný facelek aneb bjlau péťu na hlawě: oděw prostý ale přjgemný, zwláště se mi ljbj péťa wýborně podwázaná na stranu, tak že leb polokryge a po odkryté prawé straně hlawy wisj široké konce pentle, přidáwať obljčegi gakausi lehkost i smělost. Reziané gsau lid weselý a byliby geště weselegšj, kdyby gim nedotjrali, že weselost nenj

[str. 343]

kwět tohoto swěta. Hlawnj slawnost gest Majnik prwnjho máge, w Rawenci u farnjho kostela, a proto bez pjsnj a tance; ale za to druhé (Wjta, Giřj, Karla i Floriana) a wůbec wšecky neděle bez tance i pjsnj se neswětj. Rezianka gest krásný tanec, mužštj se stawj řadem proti ženskému řadu, řad s řadem se scházj i rozcházj, potom páry tancugj na gednom mjstě, a pak se sestawuge kolo a točj se okolo sebe wprawo i wlewo, na konec páry gdau za sebau gako w polonézu i zpjwá se pjseň; takt gest 2/4. U wás w Praze gest mnoho milownjkůw a milownic rozličných slowanských tancůw; ať prigmau také i Rezianku w čjslo obljbených tancůw; ona za to stogj, a wašj české Polce gest přjbuzna aspoň w taktu. Pjsně pěgj rozličné ano i mnoho furlanských. Z domácjch gest neyobljbeněgšj o krásné ručičce.

1)

 Da ljipa moja rokica
Jaz syt ty rudy (1) ljipila
Kako ty si mi zabyla
Na to dobro ke si ty ’tyl (2)
Da dobry vyčijr, dobro nuť
Zaspet se vydijť druho nuť

2)

 Baê jaz bi bila vydaela
Da ina taka ty maš byt,
Ja ty bou rajši te ustralyt
A nikoj s taêbô romonyt (3)
Da dobry vyčijr
a t. d.

1. ‚wždycky‘; (↑↑)

2. ‚chtěl‘; (↑↑)

3. ‚mluwiti‘. (↑↑)

 A hle gak se modlj Rezianec: „Otja naš, ky ste tu v nebe, svétò bodê vašé ime; pride kh naêm vaša krajuska, bodê zdjilana vaša sveta volontát takoj v nébe pa taê na zaêmjê; dajte nán vsakidanji krôch; odpôstite nan naše grjiche (doljche), kakoj my odpuštjúvamo našiu dužnikaên, nezopejite naês taê u tentaciòn, ma wybrânite naês od khudegha krivêgha. I tako to bodê.“ Welmi litugi, že nemám při sobě Slawjna Dobrowského, mohlbych to srownati co gest tam powěděno o Rezianech, i porownati s tjm co sem sám widěl. Můg průwodce gest Rezianec i hotow odpowěděti na každau otázku o Rezii. (1)

[str. 344]

A hle giž gest osm hodin, a můj Tona sedj před prázdnau láhwicj. Budu psáti, kam přigdem, dále, a teď na cestu. S Bohem!

Top >>>

W Gorici 3. máge.

 W Gorici giž nenj gako we Wlašjch (t. g. w těch kde sem gá byl) geště wšecko wlaské t. g. furlanské: sám gazyk panugjcj gest furlanský, než hostince gsau po německu, i w pokogi nacházjš stolici i stůl. S Tonau sem se rozlaučil, on šel se mnau od Rezie do Gorice, a teď šel domů neykratšj cestau přes Flič čili Uoc, gak ho domácj nazýwagj. Z Fliče se obrátil wlewo po horské stezce do hor, a přes horu Babu spustj se we swé audolj. Hory tam gsau zawaleny geště sněhem, ale stezka gest prodělana, protože Reziané obyčegně po nj chodj w Krainu. Šťastnau cestu, Tono Bobcu, a gá se posadjm napsat wám geště několik slow o Slowinech či Šťawech, gak ge Furlané gmenugj. Z Rezie sem šel do Wencone, w Džemonu, Tračento i z Tračenta obrátil sem se wlewo w hory. Stezička šla do wrchu po potoku Teru po horách, po kamenj welmi trapliwá ač i romantická. Za dwě hodiny chodby ustaneš tak, gakobys šel celý den. My sme šli, šli i sedli, sedjme a šwástáme: tam gde horál, wede kráwu. „Laudato sei’l nomo di Christo!“ „Sei laudato“ odpowjm gemu i ptám se: „A vy nejste truden?“ Horál se zastawj, wywalil oči, ani slowa w odpowěd. „Odkod pa ste, gospone?“ – „Sym brater vaš Slavin.“ – „Iz Rezii;“ doložil Toni. „Ahá! a kam grjete?“ – „W Ter.“ Ale nicméně našemu horálu těžko bylo k sobě přigjti, gak se podiwil, a že gá nemluwjm furlansky, nechtěl nikterakž wěřiti. Furlanismus tu panuge w takowé moci, že Slowini se i modlj, i poučugj kázanjm, i učj se we školách wšecko furlansky, čili wlasky. Za dwě hodiny přišel sem potom w Ter (po furl. Ložéwaw), kde sem se nadál nalézti kaplana rozeného Slowína. Přigdu k němu, a on se podiwil neméně onoho horála, uhostil mne gak mohl, i wyprawowal o swých kraganech wše co znal i wše co zpomněl. Dále po horách šel sem na geho radu i po geho maršrutě. Druhého Slowina sem našel w duchownjm w Nimise, i netoliko Slowina, ale i Slowence, z wšj duše rmautjcjho se nad tjm, že oni Slowini gsau odděleni od swých illyrských bratřj, a že se musegj wjc a wjce furlančiti. Toliko tito dwa duchownj gsau zde ze Slowinůw, ostatnj wšickni gsau Furlani, a ani slowa nerozuměgj slowansky. Slowinůw žigecjch w zdegšjch horách možno počjtati neméně 19,000. Země chudá, chudi i oni. Domky gako u Rezianůw z kamene, na wzor furlanský, špatněgi a ne tak čisty. Strawa ta samá, oděw skoro ten samý: mužštj po furlansku, ale chudé a ženské nosj čimezot podobný tjumažatu rezianskému, podpásaný čimózó bjlým širokým pásem, a na hlawě fačolét čili opječô, skoro gako Češký. Jurjew den gest neyznamenitěgšj

[str. 345]

národnj slawnost: w ten den Slowini potkáwagj garo (Wesnu) a modlj se Bohu za aurodu, před tjm w půst podobným způsobem se národ weselj, prowázege zimu. Druhé národnj slawnosti gsau gako u Rezianůwi druhých Slowan. Národnj tanec tâe douhi ples ginač se nazýwá kolo; a Furlani ho gmenugj Laschjava, w způsobu ruského chorowoda: wzawše se za ruce, w kruh chodj wprawo i wlewo, i zpjwagj. Podlé Mekoty gest překrásné pole, w kres (w kupadla, den sw. Jana křtitele) shromáždj se sem množstwj lidu, sestawuge se kolo osmdesáti párůw, i pleše okolo ohně přizpěwuge pjseň:

 
P’ršou krjes, p’ršou krjes!
hori drvo, hori ljes! tridlalaj laj
dalaj la da la hori ljes!
P’ršou krjes, kos oves.
hori trava, hori vez! tridladlaj etc.

 Zde máte slowinský Otčenáš 1) gak se ho modlj na seweru a 2) gak se ho modlj na gihu:

 
1) Otja naš ke ste na nebósach santifikano bodi vaše ime, pridi nan vaš reń; storina bodi vaša volôntád na nébe koj na zomji; dajte nan sakdášuji kruch, perdonajte naše douhe, tej ke mij perdonáwamo našin doužnikan, nenaájte nan spasti to u tentaciôn, ma liberajte nas od slabaa.2) Otča naš, kjer ste na nebesach. Posvječeno bodi tvoje ime, pridi nan tvoje kryljestvo; sgodi se tvoja volja na nebésu koj na zemji; daj nan sakydajnji krúch, odpusti nan naši duhé, kekor mi odpuščamo naši dužnikan, nas nevpelji v skušujavo, ma odrješi nas od slabago.

Top >>>

Ljipawa (Wippach) 4 máge.

 Furlanský gazyk a wlaskau stawbu i zde geště slyšet a widět. Psalbych i wjce, ale ustal sem. Odpusťte že sem tak špatně psal, mnohé sem wypustil, w listu k Šafařjkowi doplnjm nač se geště upamatugi. S Bohem, buďte zdráw a pozdrawugte wšecky i nezapomjneyte na swého

Sreznewského

Top >>>

POZNÁMKY

1. S tauto zpráwau o Rezii a Rezjanech třeba porownati negen staršj, od A. Pjšelyho w Dobrowského: Slawin. Prag 1808, 8. str. 120-127, druhé wyd. Prag 1834, 8. str. 118-124, nýbrž i neynowěgšj od Stanka Vraza w Dennici Illyrské 1841. č. 29. Wšecky tři pocházegj od očitých swědkůw, a předce we mnohém se různj. Roku 1801 počjtalo se w údolj Rezianském 7000 obywatelůw. Stanko Vraz počet gich pokládá na 3000. W hořegšj zpráwě stogj 2067 mjsto 2767. Tak i w udánj mjst od nich obydlených nemenšj panuge různost. (↑↑)

R.
Časopis Českého Museum
15/3, 1841
str. 341-345
http://purl.org/resianica/sreznevskij/1841a