Raseni Rasci, Reziané

JÁN KOLLÁR

 Obyvatelé Etrurie měli tři jména, dvě ať tak dím zevnitřní, totiž: Turi Turii Turané Tursci Tusci, od tur ‚vůl, oheň‘; a Etrusci čili ‚ctitelé vatry, ohně pod obrazem tura čili vola‘; třetí vnitřní a domácí, totiž: Raseni Razeni to jest ‚Razeni Roděni‘, ‚ctitelé bohyně Razi Razivy Rody Rodivé a boha Radi- čili Rodi-gasta‘, od kořene rod roditi, odkud i rození rozaj pří-roda, u-roda, ná-rod, zá-rod, ruda neruda, hruda, h-řada h-řádka, za-hrada, g-raditi, raditi, rat-aj atd.; slovo pak ro-d pošlo zase od ro-le ro-lník, or-áč or-ati or ur, to jest ‚země‘ a její symbol ‚vůl‘, prakořen pak všech jest or oh-eň. Razini Rjezani Rozeni Raz-sci Räthi Rati jest tedy to, co Tursci Tusci Etrusci: ‚ctitelé, rozenci, ratajové země, rody, která slunce ohněm zahřívána a zourodňována bývá‘, aneb ‚tvory země: terricolae, ex terra creati, nati, terram colentes‘, srovnej selo ‚solum‘ a selované ‚Slav‘. Příklady dvou i tří jmen jeden a týž národ poznačujících mnohé jsou v dějinách, starých i nových, srovnej Izraelští a Židé, Moslemini aneb Muhamedani a Turkové, Arabové; Slavjané, Srbové a Rasciani; Slavjané, Lechové, Poláci atd. — Že Tuskové mezi sebou Razeni se jmenovali, hodnověrným svědkem toho jest Dionysius Halic. 1, 20. „Romani ipsos Etruscos appellant et ob excellentem sacrorum et divini cultus peritiam Tuscos: ipsi vero se a ducum quodam Rasena, eodem quo ille modo, nominant: ἀυτοι μεν τοι σφᾶς ἀυτος ἀπὸ τῶν ἠγεμόνων τινὸς Ῥασενα, τὸν ἀυτὸν ἐκείνῳ τρόπον ὀνομαζουσι.“

 Jsou však i vnitřní a domácí tohoto názvu důkazové. Na prastarých nápisech pomníků kamenných v Perusii nalezených stojí dvakráte jméno Raskes, srov. Micali

[str. 210]

Mon. 120, 8., kteréž jméno cele rovné jest slavosrbskému Rasci Rascia. V témž městě byl r. 1822 nalezen starý kamenný pilíř, na němž nejdelší posud známý etruský nápis stojí, kde jméno Rasnes třikráte se opětuje, srov. Vermiglioli Saggio di congetture sulla grande Iscrizione Etrusca, Perrugia 1824, jehož obsah, překlad a vysvětlení viz níže Tab. VIII.

 Třetí nápis na popelničné hrobce čili komůrce se nalezavší podává Dempster Etr. leg. in Append. 94. „Tylar Rasnal“ t.j. ‚Ollarium Tuscum‘. Slovo tylar jest naše toul túl tulec t.j. ‚skrýše, schránka, schovadlo‘: od túliti toulati se t.j. ‚skrývati, k.p. pták pod křídlo hlavu toulí t.j. skrývá‘. Tular tedy byl ‚túl, přítulka pro popelnice a hrnce s popelem, t.j. krypta‘. — Toto slovo tular nalezá se i v předcházejícím Perusinském nápise. Slovo Rasnal jest genit. plur. od Razen Razenov Razenol Razenal; viz níže literaturu a nápisy.

 Mezi jmény starých Etruských králův a knížat u Dempstera de Etruria Regali Cap. II. § 60. jsou tři na toto národní jméno se vztahující, totiž: Rhätus, čili Rhätius, druhý Rasena, a třetí Porsena čili Porasena, známý bojováním proti Římanům. Bylať v Hetrurii i řeka Razena, hrad Razenův, hrobka čili krypta Razenská ano i celý kraj Razenský zvaný. V itinerario Antonini Pii, hned na začátku zpomíná se i město Porsena mezi Janovem (Genua) a Pheritonem. Všecka tato jména pošla od staroslavského slova Rasa, Rjasa, Rosa, Rusa rus, rud rod, jenž původně ‚oheň‘ a ‚vodu‘, co jeden živel znamenalo; odkudž nesčíslná jména řek, a příležících jim měst a vesnic u všech téměř Slavjanův, Serbův, Čechův, Polákův, Rusův, atd. až po dnes se podržela, k.p. Ras, Rasa, Rasenica, Rasina, Rasinica, Raska, Rjasa, Rjasno, Resa, Resník, Resica, Resata, Risna, Ros, Ras, Ruseca, Rus, R’s atd. Toto poslední od krajincův a Bulgarův s němohláskou co R’s vyslovované vysvětluje nám znik a sklad Etruského jména Por’sena, které vlastně znamená ‚obyvatele po Rase, čili Por’se, t.j. po řece bydlícího‘; jako Pořečan od Pořečí, Potocký od potoka, Polaban, Polabský od Polabe atd. Od tohoto slova: Rasa Rusa povstalo i jméno slavjanských potočních bohyň Rusalek, Rusalky, o nichž srovnej naše Rozpravy, str. 357., naše Zpěvanky Díl I. stran. 432, a Šafaříkovo „Pojednání“ v Časopisu Muz. 1833, Sv. III. stran. 257.; pak od J. Štěpana Časop. M. 1834. S. 2, str. 183. — Oheň však byl vždy a všudy první, voda druhá; nebo z ohně t.j. z páry a z dymu povstává vláha a voda. Řeky a jezera byly pohanským Slavjanům svatá, t.j. ohnivá žahá žahová, aneb ohněm, zápalem, žahem od nich ctěná; odtud povstala jména řek Rasa = Žaža, Resnica = Žežnica atd. Nedostal tedy národ jméno toto, od vody a řeky, ale tyto od národu a jeho náboženství. To stvrzuje sám Dionys. Hal. v přitočeném výše místě: „ipsi (Tusci) vero se a duce (t.j. původce, boha, staří národové se od bohů odvozovali) quodam Rasena (Rozen), eodem quo ille modo, nominant.“ Tito Razeni byli v pozdějších časích od některých severních národů, jmenovitě od Iberův a Gallův, právě tak znepokojováni a tlačeni, jako obyvatelé jižní Italie, Sabini, Latini, Brutii a jiní, od Řeků: a proto i řeč slavo-etruská galičtinou a jinými severných jazykův vplyvy, tak zcizoložena a smíšena, jako Latina a Sabinčina řečtinou, jmenovitě aeolským nářečím. Divocí a silní

[str. 211]

Gallové obořili se na tichý, hospodářstvím, náboženstvím a uměním se zaneprazdňující, a proto z vojenského ohledu oslablý, národ Etruskův, odebral mu květoucí jeho města, anobrž vytiskl jeho obyvatelé ze vzdělaných a úrodných dolin a rovin Etruských do severních hor a Alp rhaetských, tyrolských a helvetských. To svědčí Livius 5, 33. „Gallorum gentem, traditur fama dulcedine frugum, maximeque vini nova tum voluptate captam, alpes transiise, agrosque ab Etruscis ante cultos possedisse: et invexisse in Galliam vinum illiciendae gentis causa Aruntem Clusinum, ira corruptae uxoris ab Lucumone, cui tutor is fuerat ipse, praepotente juvene, et a quo expeti poenae, nisi externa vis quaesita esset, nequirent. Hunc transeuntibus Alpes ducem, auctoremque Clusium oppugnandi fuisse. Ecquidem haud abnuerim, Clusium Gallos ab Aruntem adductos: sed eos qui oppugnaverint Clusium, non fuisse, qui primi alpes transierint, satis constat. Ducentis quippe ante annis, quam Clusium oppugnarent, urbemque Romam caperent, in Italiam Galli transcenderunt: nec cum his primum Etruscorum, sed multo ante cum iis, qui inter Appeninum Alpesque incolebant, saepe exercitus Gallici pugnavere. Tusci in utrumque mare, Tyrrhenum atque Adriaticum, vergentes incoluere urbibus duodenis terras: prius cis-Apenninum, ad inferum mare, postea trans-Apenninum totidem, quot capita originis erant coloniis missis; quae trans Padum omnia loca, excepto Venetorum angulo, usque ad Alpes tenuere. Alpinis quoque ea gentibus haud dubio origo est, maxime Retis (v některých Rpisech stojí Reciis, Raciis), quos loca ipsa efferarunt, ne quid ex antiquo praeter sonum linguae, nec eum incorruptum, retinerent.“ Že Rhaetia a Rhaeti ‚rati rataj‘ od etruských Razenův pocházeli, píše i Justin 20, 5. „Tusci quoque duce Rhaeto (t.j. Radegast) avitis sedibus amissis, Alpes occupavere, et ex nomine ducis gentes Rhaetorum condiderunt.“ A Plinius 3, 20. „Rhaetos Tuscorum prolem arbitrantur, a Gallis pulsos duce Rhaeto.“ Konečně Stephanus Byzant., pod člankem „Ῥαιτιοι Τυῤῥηνικὸν ἐθνος, Rhaeti populus Etruscus“. Tato svědectví starořímských spisovatelův o této historické události podporují ale i živí důkazové a posavad trvající pravnukové oněch starých Slavo-Etrusků rozptýlených ještě nyní po dolinách a horách Helvetie, Tyrolska a Rhaetie. Neb zato máme, že ti Reziané, o nichž A. Píšely a Dobrovský ve Slavině, Prag, 1808, str. 120-127; a Stanko Vraz v Danici Illyrské 1841, č. 29; nejnověji pak J. Sreznevský a P. Preis, v Časopisu Musejním 1841, 3, 341. píší, potomkové těchto, před Gally sem utekších, Etruských Razenů jsou. Jako naopak, jejich opravdivě slavská, galličtinou ještě neporušená řeč, posavádním jest toho důvodem, že oni staří Etrušti Razené Slavjané byli. Jako v Etrurii byla řeka a okolí Razena (amnis Rasenus, regio Rasenensis v sousedství Vetuloniae), tak i zde v Rezii jest řéčka a dolina Rezia: „Das Thal Resia, am Flusse gleichen Namens, Ruštis ein Dorf dieses Thals. Ihr Vaterland nennen die Bewohner des Thales dum ReziaDobrov. Slavin str. 120. Sreznevský pak na dotčeném místě píše: „Zvlášť to jest pamětihodno o dvoru Gospodnici, že zde, jak pověst hlásá, v něm žil společný předek rezianský, přišedši z Rušie t.j. z Rusie, jak to vykládá Reverendissimus Dominus Odorico Buttolo.“ — Toto podání Rezianů o Rušii vztahuje se ne na Rus a Rusy, Rosiany v severu, ale nepochybně

[str. 212]

na Razy Razeny v Etrurii a v Italii. Slavnost Víta, dle p. Sreznevského str. 343, světí se i v Rezii s tancem a s písněmi, tak jako jsme to i u jiných Italii sousedních Slavjanův sami viděli: od Vit Vita pošlo jméno Vitov (kraj na ostrově Rygen), Vital Vitalia Italia; vitulus t.j. ‚vol tur, co obraz ohně slunce světla Svitu‘. Za takový slavoetruský, aneb raději vůbec slavoitalský úlomek, držíme my i Slavjany ve Švýcarsku, v kantonu Valliském v osadách Gradec, Kremenica, Luk, Visoje, Grona, Chunice, Bumplice atd. o nichž viz Malten Bibl. 1834. B. 1. S. 28. Česká Včela 1834, č. 2, Šafařik Starož. §. 44, 11. Všecko toto potvrzuje Dalemilovu výpověd: „Mezi jinými Srbové — Podle moře se usadichu Až do Říma se rozplodichu.“

 Ostatně těžko rozhodnouti, zdali tito Alpští Slavjané Reziané a Ladinové v Helvetii a v Tyrolsku pozůstatkové jsou zdejších prabydlitelů Slavjanských, jenž od jakživa v těchto krajinách bydleli, a odtudto vždy dále do Italie se pomykali a sypali: anebo či jsou novější příchozí z Etrurie od Gallův sem vytlačeni. Niebuhr a za ním i jiní novější dějepisci jsou toho domnění, že Etruští Razeni původně od severu k jihu, z Rhätie do Etrurie přišli a jméno toto sem přinesli, potom pak přemoženi a vypuzeni byvše od Gallů, že se zpátkem zase do své předešlé vlasti Rhaetie (nyní Graubünden atd.) navrátili, kde až podnes pod jménem Ladinů (t.j. Latinů Volotinů) žijí a jakési staré etrusko-latinské nářečí mluvějí. Nám vlastně na tom mnoho nezáleží, anť ovšem stejně znějící jména ze stejných příčin i v rozličných krajinách povstati mohla, aniž bývají vždy důvodem bezprostředního svazku kmenův a národův. Jméno Raseni, Rascia nepochybně do Etrurie tak se děděním od ohňoctivých praotců dostalo, jako i do Illyricum a do Serbie, kde též království a krajina Rascia, Rasciana a řeka Rasa Raska. Dosti na tom, že nejen kořen raz ras, ale i všecky formy, ve kterých se toto jméno v Etrurii i v Alpech ukazuje, čistě slavjanské jsou, jmenovitě koncovky en ena ka, Razen, Razena, Raska, a s předložkou po Po-rsena. Mezitím však předce my i v této veči více Liviovi, Pliniovi, Justinovi a jiným staroklassikům věříme, než Niebuhrovi. Ostatně, že jména Razen Rasci Razjan i se jmény Rus Rosjan Rusňák Ruthen jeden a tentýž i původ i význam mají, a ‚ctitele země, ura, slunce čili Slava‘ znamenají, o tom, vyjma snad několik Němců a Normanomodlařů, tuším nikdo více nepochybuje.

Staroitalia slavjanská
Vídeň: Císařská královská dvorská a státná tiskárna, 1853
str. 209-212
http://purl.org/resianica/kollar/1853